Jak jsem se dostal ke "španělům"...
Od samého útlého mládí je můj život propojen s pejsky. Otec choval Irské setry a víc jak dvacet let měl aktivní chovnou stanici. První kontakty jsme doma zažili s těmito překrásnými psy v předškolním věku, kdy jsme pomáhali s výcvikem (první krůčky) a při hrách. Do konce základní školy jsem otci pomáhal s výcvikem k lovecké upotřebitelnosti, protože jsme některé psy prodávali již "hotové", po zkouškách, ale tehdy to bylo trošku o něčem jiném-zvěře bylo dost a výcvik byl daleko snažší(z tohoto pohledu).
Moje studium a zaměstnání mě neumožnilo dále aktivně provozovat loveckou kynologii, k té jsem se vrátil až v 80-desátých letech, aktivně jsem i já začal vykonávat myslivost a jak jinak bez pejska to nešlo.
Po dlouhém výběru co nejvhodnějšího plemene ve vztahu k honitbě (poměr lesa byl velký), spárkatá a vodní ptactvo se lovilo ve velkém poměru ke drobné (bažant-zajíc) padla moje volba na lovecké slídiče. První pejsek byl welššpringr španěl(zrzek), z chovu p.Fencla. Pejska jsem si "udělal" sám s pomocí kamarádů z MS, kteří měli se slídiči již zkušenost. "Nikdy na Tebe Akime ze Strámce nezapomenu, Ty jsi mě ukázal a uvedl do života slídičů". I když výcvik těchto pejsků hodně závisí na vzájemném vztahu pejska a pána, na důvěře, respektu jeden k druhému, vzájemné toleranci a hlavně se ze dvou bytostí musí nakonec stát jen jedna, se stejným cílem. Jako nováček u slídičů jsme složili zkoušky vloh a podzimní zkoušky jen v samých 4-kách.A v praxi se pejsek ukázal jako naprosto 100% vodař a barvář. Ocenění na výstavách-CACIB,středoevropský vítěz. Bohužel v deviti letech nezodpovědným chováním kolegy myslivce na zaječím honu byl smrtelně postřelen. Dva roky mě nebavila ani myslivost, protože na každém kroku mi pejsek chyběl, a smutek byl velký...
Protože to bez pejska nešlo, ale WSS to být nemohl, stále bych viděl tu nešťastnou záležitost, padla volba na jeho většího bratrance-anglického špringr španěla.
Tak jsme si domů přivezli štěňátko z chovu Darrem Canis- Kindly Knight(Kindy).Opět následoval výcvik, složení zkoušek (SVP, PZ-rovněž v samých 4-kách). Ale ta povaha - tak svůj a dominantní pejsek se hned tak nenajde, když si "postavil hlavu", tak páníček čekal i hodinu, až se pejsek vyběhá. Ve třetím roce se ale zklidnil a začal pracovat, to byla radost vidět jeho práci(na naháňkách se z něho stal vynikající honič, předčil brakýře, vodní práce včetně potápění za kachnami, dosledy, které byly až na hranici možností). Také po něm bylo ve 4-řech vrzích celkem 21 štěňat. Bohužel, jako by to byl osud, po devátém roce života náhle skonal na totální selhání ledvin, jeho daň lovecké vášni, podzimní hony, studená voda a těžké zimní naháňky mu zkrátily jeho životní lovecko dráhu."Také na Tebe Kindýsku nikdy nezapomenu...."
Protože jsem nechtěl zažít déle trvající smutek nad ztrátou psího kamaráda, téměř ihned jsem si pořídil štěně z chovatelské stanice Větrná paseka - Argus z Větrné paseky... a tady se začínají psát i tyto stránky, v jednotlivých sekcích se o nás dozvíte více.
Přeji všem poctivých kynologům méně strastiplný život s pejsky než jsem měl já, ale alespoň takové zážitky, které mě moji pejsci připravili. A ještě jednou jim vzdávám hold a s úctou se před nimi klaním...